Seizmická a vulkanická aktivita se zvyšuje

3. července 2007 v 18:32 | Sedmačka |  Sopky a zemětřesení
Seizmická a vulkanická aktivita má prokazatelně vzestupnou tendenci. Katastrofální zemětřesení u pobřeží Indonésie 26.12. minulého roku je dokladem stupňujícího se neklidu na rozhraních hlavních tektonických desek. 16. března varovali seizmologové před dalším zničujícím zemětřesením v oblasti hlavního geologického zlomu u Sumatry.

Družice Envisat zachytila 7. března 2005 souběžnou erupci dvou sopek na Kamčatce. Nahoře Ključevskaja, pod ní Šiveluch. "Není o tom žádných pochyb. Naše kalkulace ukazují významné zvýšení napětí dvou nejaktivnějších zlomů na Sumatře od 26. prosince minulého roku," prohlásil seizmolog John McCloskey z britské univerzity v Ulsteru. Nové zemětřesení by mělo mít sílu mezi 7,5 až 8,5 stupni Richterovy škály. Indonésie však není jediným místem, kde se projevuje nebývale silné napětí v zemské kůře.


Rekordní statistika

9. března 2005 o sobě dala vědět sopka Svaté Heleny v USA, když k obloze do výšky 11 kilometrů vypustila husté mračno kouře a prachu. Většina lidí se domnívá, že to byl normální a spíše ojedinělý případ sopečné erupce. Vulkanická aktivita se ovšem projevuje na mnoha místech planety. Od počátku roku k dnešnímu dni soptilo už 33 vulkánů. V roce 2004 bylo zaznamenáno celkem 57 erupcí sopek, což je nejvíce od začátku monitorování Jihozápadním vulkanologickým výzkumným centrem (Southwest Volcano Research Centre, SWVRC). Například za celý rok 1990 evidovali vědci jen 34 erupcí.

Jako příklad silné vulkanické aktivity můžeme připomenout souběžné březnové erupce dvou sopek na Kamčatském poloostrově a v Mexiku.


Pohyby tektonických desek a podmořské erupce

Trend zvyšování vulkanické aktivity na dně oceánů je zřejmý. Mimořádně zajímavé je zvyšování počtu erupcí u podmořských sopek. Intenzita prosincového zemětřesení byla seizmology později přehodnocena a zvýšena na 9,3 stupně, což znamená, že se uvolnilo trojnásobně více energie, než se původně předpokládalo. Posuny tektonických desek oživily některé sopky v Indickém oceánu, zejména u Andamanských a Nikobarských ostrovů. Nejintenzivnější procesy se odehrávají v okolí "ohnivého prstence", jak se říká kruhu sopek v prostoru kolem Tichého oceánu.

Počátkem března zasáhla americký severozápad bezprecedentní série slabších otřesů. Během 72 hodin jich seizmologové napočítali kolem 3 tisíc. Jejich zdrojem byla podle expertů podmořská vulkanická aktivita. Do vod Tichého oceánu se okamžitě vypravil tým vědců, aby se pomocí speciálního vybavení pokusil pozorovat dění přímo na místě.

Výbuchy podmořských sopek byly rovněž zaznamenány u Austrálie, Nového Zélandu ale také ve Středozemním moři u pobřeží Řecka. Velkým problémem je absence monitorovacích zařízení schopných trvalého sledování vulkanismu v oceánech. Naše poznatky jsou v tomto směru značně omezené. Přesto se zdá být nepochybný fakt, že na mořském dně dochází v některých částech planety k poměrně velkým pohybům zemské kůry. Na to doplatila i americká ponorka San Francisco, která v lednu 2005 narazila do dna Tichého oceánu. Podobné zprávy o topografických změnách přicházejí od námořních sil ze všech koutů světa. Geologové připouštějí, že stále větší aktivita podmořských sopek způsobuje masivní pohyby magmatu a přispívá k celkovému vrásnění zemského povrchu.

Aktivita podle odborníků postupně roste už 5 let, přičemž posledních 9 měsíců bylo z tohoto pohledu opravdu mimořádných. Mnozí badatelé jsou tímto vývojovým trendem znepokojeni. Podle nich se tak totiž zvyšuje pravděpodobnost exploze některého ze supervulkánů, o nichž se v poslední době začalo ve sdělovacích prostředcích často hovořit.


Hrozba supervulkánů

Mapa s vyznačenými místy, kde v minulosti došlo k erupcím supervulkánů. Kandidátem číslo jedna, který je v této souvislosti zmiňovaný nejčastěji, je mocný rezervoár magmatu pod Yellowstonským národním parkem. V případě jeho exploze by byl celý svět na dlouhá desetiletí uvržen do obdoby nukleární zimy.

Zatím naposledy zasáhla gigantická erupce do vývoje na Zemi před 74 tisíci lety, když na ostrově Sumatra explodoval supervulkán Toba. 15 centimetrů silná vrstva popela tehdy zasypala celý indický subkontinent a jihovýchodní Asii. Popel přikryl i rozsáhlé oblasti jižní Číny. Jediný centimetr přitom stačí na zničení veškeré zemědělské produkce. Globální důsledky byly tragické. Prudký pokles teploty a všeobecnou zkázu přežilo na celé planetě maximálně 10 tisíc lidí.

Podle některých teorií se období vysoké globální vulkanické aktivity opakuje periodicky. Nasvědčuje tomu několik ne nepodstatných indicií. Vulkanologové například potvrdili, že magmatická komora pod Yellowstonskou kalderou vyvrhuje svůj obsah při zničujících erupcích každých zhruba 600 až 800 tisíc let. Vědci popsali celkem tři masivní erupce, ke kterým došlo před 2,1 milióny, 1,3 milióny a 640 tisíci lety. Nikdo nepochybuje o tom, že další erupce bude následovat. Teoreticky by k ní vzhledem k opakujícímu se intervalu mohlo dojít třeba hned. Při zatím poslední erupci vznikl kráter (kaldera), který by v sobě bez problémů pojmul největší město na Zemi - Tokio. Pravidelné cykly oživují supervulkány i v dalších lokalitách. Britská Geologická společnost (Geological Society) doposud identifikovala přes 30 míst na celé planetě, kde v minulosti apokalyptické exploze poměrně často ukončovaly jednotlivé kapitoly lokální nebo i celosvětové historie. Současná úroveň poznání neumožňuje explozi supervulkánu předpovědět. Experti nicméně předpokládají, že náznaky blížícího se výbuchu by snad byli schopni rozeznat několik týdnů nebo i měsíců předem. To však platí pouze pro případ Yellowstone. Převážná většina kandidátů na gigantickou erupci není totiž nijak monitorována.

Velké výbuchy o mnoho převyšující v novodobé historii popsané erupce jsou relativně časté. Před 35 tisíci lety například explodovala magmatická komora severozápadně od Vesuvu v itálii. Přestože to nebyl výbuch srovnatelný s klasickým supervulkánem, vyvržený popel se snesl na rozsáhlá území jižní Evropy, kde dnes žijí desítky milionů lidí. V posledních 40 tisíciletích měly obdobné následky i sopečné exploze na Novém Zélandu a v Japonsku.


Počet seizmických otřesů roste

Celkový počet seizmických otřesů dlouhodobě stoupá. V roce 1990 bylo podle statistik Geologického průzkumu Spojených států (United States Geological Survey, USGS) zaznamenáno celkem 16.590 otřesů, v roce 1995 už to bylo 21.007, v roce 2000 22.256 a v roce 2004 31.201 zemětřesení. Rychlý vzestupný trend v záznamech nelze uspokojivě vysvětlit dokonalejším monitoringem.


Obrázek č. 1: Družice Envisat zachytila 7. března 2005 souběžnou erupci dvou sopek na Kamčatce. Nahoře Ključevskaja, pod ní Šiveluch.
Obrázek č. 2: Trend zvyšování vulkanické aktivity na dně oceánů je zřejmý.
Obrázek č. 3: Mapa s vyznačenými místy, kde v minulosti došlo k erupcím supervulkánů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama